„Ze všeho nejhorší je, osvědčit se.“ říkával můj o trochu zkušenější smržovský kolega. Krom učitelského povolání nás spojovala stejná adresa trvalého pobytu, volejbal, palačinko-hudební bytové večírky a skaut. Pravdivost jeho slov si začíná uvědomovat i náš vedoucí družstva, trenér, volejbalový guru, mentální kouč, nahravač, tmelící prvek i jinak následováníhodná osobnost Tomáš Kuncíř. On je ta sudička, jež před téměř dvěma

Dlouho před svítáním koloběžím ranní přízemní mlhou důvěrně známou krajinou, lehce zadýchán, srdce šťastně tepe. Děkuji Bohu, osudu, náhodě, či chcete-li karmě, že jsem se narodil a žiji právě zde, v pestrobarevném středu Evropy, kde můžeš v míru žít a zdejší krásy poznávat ve všech čtyřech ročních náladách. Podzimní rána patří k nejhezčím obdobím roku. Slunce je stále ještě pod obzorem,

Nastal čas, aby se podzim zeptal, co jsi dělal v letní přípravě. Turnovští hráči, po vzoru Jaromíra Jágra, pracovali na tom, co jim nejde. Někdo posiloval na maltě, další trénoval sebeovládání při náročném horském přechodu slovenských velehor, jiný piloval herní činnosti jednotlivce při plážovém volejbalu, nejstarší honili rodinné body u moře. Společně jsme pak zvyšovali fyzickou kondici a souhru na