Malá Skála, toť perla Českého ráje. Do malebného údolí řeky Jizery shlíží z jedné strany zříceniny hradu Vranové a z druhé rozeklané stěny perucko-korycanského souvrství Suchých skal. Tento pískovcový hřbet je součástí třetihorního lužického zlomu, kdy náraz africké kontinentální desky do té evropské vyvolal alpínské vrásnění, v důsledku čehož došlo k puknutí starého světadílu v místě tisíce mil vzdáleného od břehu černého kontinentu. Není divu, že maloskalsko navštíví ročně více než milion turistů, pěšky, na kole nebo lodi.  Někteří z těchto turistů zakotví v tamním Volejbalovém klubu Malá Skála.

Tuto sobotu přijela početná sestava maloskalských volejbalistů do haly TJ Turnov poměřit síly s mladým turnovským týmem. V dresu VK Malá Skála se představila celá řada druholigových veteránů – P. Pražák, Š. Krňák, M. Hampl, L. Břicháček doplněných dalšími mladými kvalitními hráči. Na lavičce jich byla pořádně široká řada. Porazit Malou Skálu bude Velký Oříšek. Turnovští hráči se však přesily nezalekli a neohroženě vstoupili na domácí palubovku.

V zápase turnovští hráči navázali na formu z přípravného utkání proti Mnichovu Hradišti. Prosti vlastních chyb přehrávali soupeře ve všech herních činnostech. Jistý a důrazný servis turnováků nedovolil soupeři rozvinout nápadité útočné herní kombinace. Naopak domácí díky přesné přihrávce a sehraným útokům ze všech možných pozic rozebrali obranu soupeře jak kostičky z lega. Zmohl-li se někde soupeř na odpor, tam se postavila rozeklaná skalní stěna domácích blokařů. Kapitán na sebe nešetřil chválou a semtam utrousil nějakou i ke spoluhráčům. Celé první utkání jsme kontrolovali a zvítězili před natřískanou halou překvapivě hladce 3:0. Škraloupem na utkání však bylo zranění výrazného hráče domácích D. Musílka, který je pro příští utkání mimo hru.

Do druhého utkání nastupujeme s velkým očekáváním. Do hry zasahují i ti hráči, kteří se šetřili na odpolední utkání. První dva sety jednoznačně dominujeme. Opět září Eso Hybler. Hosté střídají a mají zmatky v postavení, z volejbalu dělají hokej. Vedeme 2:0 a myslíme na vítězství. V následném setu však i na turnovsku dochází k třetihornímu zlomu. Maloskaláci ve třetím setu vítězí. Do hlav turnovských hráčů tento tektonický otřes vnese pochyby. Hra se stává ze strany turnovských hráčů nervóznější. Kumulují se nevynucené chyby a turnováci  ztrácí i čtvrtý set. Zkrácená hra je nápadně podobná tie-breaku s Vysokým. Nezvládnutý začátek páté sady, mohutné dotažení soupeře zazdí útok kapitána do zámezí ze středu sítě. Marná je úspěšná oprava vzápětí, stejně bude suspendován. Ztrátu se již nepodaří dohnat a turnovští hráči ztrácí dobře rozehraný zápas 2:3.

Rozpačitý výkon z druhého utkání je třeba hodit za hlavu, v dalších kolech musíme navázat na jistou a rozmanitou hru z dopoledního zápasu. Hráči TJ Turnov obdrží do tabulky za utkání s Malou Skálou 4 body. Což je více, než jsme ráno doufali, ale méně, než se zdálo při obědě. Na další kola zajíždíme do Liberce. Držte nám pěsti. Zahrajeme-li jako tuto sobotou dopoledne, nepochybně se nám podaří Lokomotivu vykolejit.

Nově vyhlašujeme soutěž pro fanoušky.

Jak zní pokřik domácího mužstva volejbalistů TJ Turnov?

.

.

.

Vzpomínka na maloskalský volejbal
(autor: Pavel „Mašulda“ Mašek)

Začnu hodně zeširoka, ale vytrvej, vytrvalost je ve sportu důležitá vlastnost. Má nejstarší, zapamatováníhodná vzpomínka na maloskalský volejbal nás přesune do jasné slunovratové soboty roku 2002. Tehdy jsme se s družstvem Příšovice B účastnili tradičního mužského turnaje na Malé Skále. To bylo tenkrát, když ještě Bohouš Finke pinkal v družstvu Malá Skála B, nebo to bylo Céčko? V té době hráli volejbal na Malé Skále snad všichni, včetně starosty. I příšovické Áčko se akce účastnilo, v družstvu byl obří začátečník, nějaký Pavel Starý. Ovšem nejskloňovanější jméno turnaje bylo Štěpán. Bylo slyšet všude. Jeho jméno i vrabci ve křoví štěpánovali. Všechny hráče převyšoval nejen tělesně, ale především herně. Hrál, přirozeně, za Malou Skálu A a tuším, že tenkrát ten turnaj vyhráli. Štěpánovo příjmení jsem se dozvěděl o několik let později, kdy se stal mým spoluhráčem, nejprve v Příšovicích a následně i v Turnově.

Jirka Anděl st., náš spoluhráč z příšovického Béčka kdesi sehnal raft. Tenkrát se na Jizeře  tolik nejezdilo jako dnes a byla to skutečně více rarita než běžný jev. Plán byl takový, že po turnaji pojedeme domů do Turnova na lodi. Kolikátí jsme se tenkrát umístili si nepamatuji. Každopádně po skončení turnaje, posilněni obsahem balíčku za x-té místo jsme se vydali dolů k řece.

Na louce vedle Boučkova statku mírumilovně ležela hromada černé gumy. NAŠE PLAVIDLO. Začali jsme tu hromadu gumy roztahovat. Na bocích lodi byly instrukce psané, držte se, v azbuce! Připojili jsme ruční pumpu, vzduch syčel a boky se pomalu začaly vzdouvat. Po chvíli bylo zřejmé, že se jedná o vojenský raft – komanda Rudé armády. V ten okamžik v očích všech dospělých mužů – tatínků, zazářila chlapecká duše toužící po dobrodružství. Tloušťka gumy byla asi tak 1 cm, aby odolal bojovému zatížení. Nebyl vůbec těžký, měl jen pár kilo přes metrák. 

Raft dosáhl plného objemu a my přestali pumpovat. Vzduch syčel dál. Loď očividně prošla nepříliš úspěšnou bojovou akcí. Díry po průstřelech nebylo těžké najít, šlo do nich vstrčit prst. Plavbu však nikdo nechtěl vzdát. Položili jsme člun na vodu. Po obvodu lodi stoupaly k hladině perličky vzduchu.

Benjamínci a nejlehčí hráči z družstva = já a Míša „Eskymo“ Novák jsme seděli na přídi. Naším úkolem bylo ty menší díry zacpat prstem, ty větší dlaní a ty největší hýžděmi. Jarda Novák, Víťa „Trezor“ Drahovzal a autor nápadu Jirka Anděl se chopili pádel. Jedno pádlo zůstalo plonkové, protože šestý člen posádky, Slávek Hnilica, celou jízdu do Turnova nepřetržitě pumpoval, abychom udrželi ponorku nad hladinou. Slávek byl vytrvalý.

Červnové dny jsou nejdelší v roce. Přesto, když jsme proplouvali pod turnovským mostem v Palackého ulici, západní obzor hrál všemi odstíny oranžové a na východní, temné straně oblohy, již jasně zářily první hvězdy. Raft jsme „věnovali“ turnovským vodákům a nechali ho před loděnicí. Dlouhý červnový den nebyl promarněn. Když jsme kráčeli po mostě u Juty, který byl tenkrát krátce po rekonstrukci, během níž se projíždělo na most mezi betonovými bloky vymezující maximální šířku vozidla na 1,8m, k domovům a ohlédli se zpět, byla na trávě před loděnicí už zase jen mírumilovná hromada gumy.

Až se budeš účastnit Maloskalského volejbalového turnaje mužů, zpáteční cestu do Turnova spluj po řece Jizeře. Na počest starých turnovských volejbalistů s chlapeckou duší.