Svátky a narozeniny jsme výhrou neoslavily – turnovské juniorky se Španielkou Řepy dvakrát prohrály.

V sobotu 19. 10. se konala v turnovské hale TSC další dvě kola 1. ligy juniorek. Shodou okolností ten samý den slavily svátek Michaely, které máme v týmu hned 3, k tomu ještě den předem slavila Zuzka Blahová narozeniny, dárek v podobě dvou výher jsme si tentokrát ale nenadělily. V oslabené sestavě jsme na Španielku posílenou extraligovými hráčkami z Olympu Praha nenašly recept.

Do zápasu jsme nastoupily oslabené o smečařku Monču Hančovou, která je po minulém zápase ještě stále zraněná. Také nachlazená jediná univerzálka Péťa Vaníčková se necítila stoprocentně fit. Neměly jsme tak moc možností ke střídání. Navíc se nahrávačce Míše Plocové opět objevily problémy se zády a v průběhu zápasu došlo ještě ke zranění Elišky Valové, kterou nešťastnou náhodou do krku nakopla vlastní spoluhráčka. To všechno ovšem nic nemění na tom, že jsme do zápasu nastoupily absolutně bez jakéhokoliv nasazení a motivace. Atmosféra v hale nebyla první zápas žádná, lavička nás nepodržela, a tak nás v prvním zápase soupeřky zcela válcovaly. My jsme se neprosadily v útoku a soupeřova plachta nám na příjmu taktéž činila problémy. V zápase jsme se dopustily obrovského množství nevynucených chyb a největší problém nám dělaly balony, které jsme jen zadarmo měly přendat přes sako. Že přeci jen umíme hrát volejbal, jsme ukázaly až v koncovce třetího setu, kterou jsme dovedly do napínavého konce, a kdy nás k našemu zlepšenému výkonu vyburcovali svými pokřiky chlapi z „B“čka, kteří už byli připraveni na další zápas. Snaha v koncovce nám už ale nebyla nic platná a první zápas pro nás skončil 0:3 (-22, -11, -27).

Nic jsme nevzdávaly a do druhého zápasu jsme nastoupily s tím, že na soupeřky máme a můžeme je porazit, pokud samozřejmě změníme přístup. Na druhý zápas se přišla podívat značná spousta rodičů a tak byla atmosféra v hledišti a podpora hráček na hřišti o něco příjemnější. Jenže soupeřky jakoby neměly žádnou slabou chvilku, příjem měly většinou za jedna a náš nedůsledný útok následně potrestaly rychlíkem, na který jsme my už odpověď nenašly. Servis a útok měla tedy Španielka bezchybný. V prvním setu jsme se držely vyrovnaně, druhý jsme dokonce vyhrály, avšak koncovky třetího a čtvrtého setu se nám nevydařily. V posledním setu nás soupeř rozstřílel podáním a vyřadil tak i z boje o vítězství. Konec zápasu byl z naší strany odevzdaný, zkrátka jsme si nevěděly rady. Když už jsme slušně přijaly, zase jsme se nedočkaly úspěšného útoku a soupeřky se svým příjmem za jedna si nás jen povodily. Druhý zápas jsme prohrály 1:3 (-23, 23, -20, -18).

Jako naší hlavní slabinu vidím to, že nemáme žádnou dominantní hráčku, která by nás v těžkých a rozhodujících situacích podržela a na jejíž útok bychom se mohly spolehnout. O to více se ovšem musíme spoléhat na výkon celého kolektivu a nedělat zbytečné chyby. Jenom naším zkaženým servisem jsme soupeři daly mnoho bodů zadarmo. Když už se na soupeře dotáhneme a odvádíme svůj kvalitní výkon, nevydrží nám to dlouho a následně se svými chybami zadupeme zase na dno.

Nezbývá než doufat, že si zvedneme sebevědomí příští týden na Českém poháru. Potom nás čeká poslední soupeř první série ligy, Hradec Králové, který zcela jistě stejně jako naši poslední soupeři vůbec nebude jednoduchý.

Slova trenéra: „První utkání jsme prohrály na základě našich mnoha nevynucených chyb a kvality soupeře. V druhém zápase se naše hra výrazně zlepšila, škoda jen, že jsme ve vypjatých koncovkách dělaly zbytečné chyby, na které jsme doplatily. Přesto si celé družstvo zaslouží pochvalu za bojovnost ve druhém zápase. Výsledkem je, že máme stále ještě co zlepšovat.“

Autorkou článku je Míša Plocová.