Léto přechází z nechutných veder do příjemného babího léta, kterému kralují červené koruny jeřabin. S klesajícími teplotami stoupá účast na volejbalových trénincích. Důvodem je blížící se sezóna, ale též soustředění v zahraničí. Jet na jednodenní turnaj do osm set kilometrů vzdáleného Luxembourgu (v Lucembursku) sice přišlo všem jako dost blbý nápad, ale všichni chtěli jet. Tento lukrativní podnik mužskému týmu domluvil Jirka Šulc a Honza Mlejnek, kteří podobnou akci absolvovali na jaře s týmem dorostenek a pro velký úspěch (herní i zážitkový) jej na podzim opakují a mužský tým přivzali s sebou. Budiž Kondičák s Mlejňasem blahořečeni!

Cesta v pátek 13. neprobíhala hladce. Zpoždění nabíráme již při odjezdu z Turnova (chybí nám jedno auto), další minuty naběhnou v koloně v Praze. Situace se zhorší před Plzní, kdy některé vozy jsou již bez paliva a probíhá organizační štafeta s předáním jedné tankovací karty postupně ke všem čtyřem vozidlům. S plnými nádržemi si to pelášíme k další koloně u Schwabachu, Kirchbergu, Heilbronnu, Manheimu, Kaiserslauternu, Saarbrückenu a nakonec i Luxembourgu. Navzdory všem nepřízním přijíždíme ještě v pátek k hale ve Straasenu, kde již hodinu v prázdné hale probíhá náš plánovaný trénink. Zbývajících 45 minut vyhrazeného času využíváme k rozhýbání ztuhlých údů. Naštěstí nám náš český průvodce Daniel Karzel domluvil náhradní termín v hale ve večerních hodinách po boku straasenského mužského Áčka. Podvečerní čas využíváme k ubytování v pingpongovém sále, odděleném od hlavní haly tvrzeným zvukotěsným sklem, přes nějž můžeme sledovat dění na palubovce. Ještě před tréninkem vyrážíme do Straassenu na obhlídku nepříliš zajímavého předměstí, ale i zde si věčné dětské duše najdou zábavu u místního hřbitova, kde je k zapůjčení kolečko na věnce.

Domácí pořadatelské mužstvo VC Straasen, několikanásobný vítěz Lucemburské ligy a tedy i účastník ligy evropské je mezinárodní tým – najdete zde nejen pokrevné Lucemburčany, ale též Portugalce, Brazilce, Srba a jiné národnosti. Při večeři se dozvídáme něco málo o historii klubu, který vychoval pár špičkových evropských hráčů, ale také výčet týmů, kteří budou našimi soupeři – družstva z německé, belgické, francouzské ligy a údajně i italská Modena. V tu chvíli nám dochází, že jet sem byl omyl. Kdyby na tento turnaj přijela Dukla Liberec, byl by to důstojný soupeř, který by zde něco uhrál, možná i vyhrál, ale volejbalový tým TJ Turnov? Tady nám hrozí zranění. Nakonec hřbitovní kolečka na věnce přijdou vhod, až nás budou postupně odvážet polomrtvé z palubovky. Mlejňas s Kondičákem jsou volové.

Po snídani přijíždí naši soupeři a zvolna se rozcvičují. Každý tým (krom německého) má v týmu několik hráčů černé pleti různých odstínů. Také máme v týmu jednoho Černého, ale ten je úplně bílý. Rozcvičování mezi domácími favority a francouzským týmem pro jistotu sledujeme z našeho pingpongového lóže, chráněni zvukotěsným nerozbitným sklem. Polámané prsty bude to nejpříjemnější zranění, které nám smeče soupeřů mohou způsobit. Když sleduji prdy dvoumetrových habánů na útočnou lajnu a vědom si skutečnosti, že za pár desítek minut budu na té lajně stát, připadá mi to všechno jako hodně zlý sen. Typická fáze odmítnutí, kterou rok po narození Honzy Mlejnka definovala E. Kübler-Rossová. To on je vším vinen. Dostavuje se druhá fáze – fáze hněvu. Budiž Šulc s Mlejnkem navždy zatraceni!

V průběhu prvního utkání turnaje postupně chodí jednotliví hráči za „Tréňou“ s tím, že „Já ani dnes nemusím hrát, ať si zahrají ostatní…“, případně s nenadálými bolestmi břicha, či narychlo sepsanou poslední vůlí (typická fáze smlouvání, která zvolna přechází do fáze deprese). Jediní, kteří si udrží dekorum je Paťa Janovič a „Vlastík“ Zelfel. Během rozcvičení na první herní představení Turnováků již všichni spoluhráči byli v poslední fázi, fázi smíření. Ti nejnerozumnější nastoupili na palubovku dobrovolně – Zelfel, Janovič, Kuncíř, zbytek byl nominován trenérem Filinger, Mašek, Musílek, Černý, Svoboda a ti svůj osud smířlivě přijali. Do vedení jde přirozeně lucemburský soupeř. Brzy však první bod složí i turnovský „Vlastík“ Zelfel.

Radost turnovských je jako obří vlna, která ze zbytku týmu spláchne nervozitu i nadbytečný respekt. Turnovští sice předvádí nadstandardní výkon, ale na soupeře to zcela pochopitelně nestačí. Do druhého setu střídáme blokaře (Kudrnáč, Chmelík), kterých máme na turnaji dostatečnou zásobu a všichni účastníci zájezdu tak mají příležitost zahrát si se soupeřem evropské úrovně. Další dvě utkání, které nás tento turnaj ještě čekají, mají obdobný průběh. V zápase o 5. – 6. místo se dostavil i turnovský herní úspěch, který představoval time-out soupeře (ne že bychom ho k tomu donutili, spíše využil svého práva, ale vzhledem ke skutečnosti, že nikdo jiný si oddechový čas při utkání s námi nevzal, považujeme toto za zápisuhodnou poznámku). Přes všechny prohry jsme měli ze hry dobrý pocit. Vyzdvihnu jednoho turnovského hráče, jímž je Adam Zelfel, který v jednom utkání zaznamenal 3 po sobě jdoucí esa. Konečně jeho servis patřil na turnaji k nejrychlejším. A to něco znamená, protože turnaje se učastnily týmy VC Stroosen, Lorentzweiler (obojí Luc.), Mondorf (D), Epinal a Maizières (obojí Fran.) a Turnov (CZ). Ke hře ještě jednu poznámku Toma Kuncíře, kterou sice myslel vážně, ale nechtěně tím glosoval naši účast na turnaji: „Myslím, že soupeři byli rádi, že jsme tu byli, alespoň mohli nastoupit i jejich slabší hráči.“ V podvečer vyrážíme veřejnou dopravou, která je po celém Lucembursku zdarma, do centra hlavního města. Procházíme boulevardem až k paláci velkovévody, dále k pevnosti Luxembourg (památka UNESCO) a ke katedrále Notre Dame. Večerní atmosféra se skrze lampióny v ulicích vlévá i do našich duší. Nálada v mužstvu je sladká jako mandlový liquor (likér). Přibyl další článek v řetězu, který nás pevně spojuje. Odvolávám nevhodně volené, že Kondičák s Mlejňasem jsou volové.

Večer v družném hovoru spolu s hostitelem Danielem se protáhl do posledního dne našeho výletu do západní Evropy. Ráno zafandíme dorostenkám, které narozdíl od nás vyhrávají. Obětavý Tom Chmelík s Patrikem Filingerem zůstavají ve Straasenu, aby pomohli s přepravou dívek Honzovi Mlejnkovi a Jirkovi Šulcovi zpět do Čech. Zbylá část osazenstva míří nejprve do Metz shlédnout katedrálu Saint-Etienne. V chrámu právě probíhá mše ve francouzštině, poklidným náměstím zní akordeon zdejšího dědečka, kolem katedrály projíždí tmavě modrý Citroen 2CV6 „Kačena“. Francie jak z filmu s Luis de Funèsem. Následuje už jen dlouhý transfer domů. Celý výlet do Lucemburska byl naprosto fantastický. Výborná parta, skvělá organizace ze stran hostitelů VC Straasen. Náš průvodce Daniel Karzel – dvacet let žije v Luxembourgu – nejpovolanější ze všech průvodců. Dva dny seděl s námi do noci, povídal o Lucembursku, své službě pro EU a zajímal se o naše životy. Dlouhé hodiny v autě cestou domů jsme si povídali o Honzovi Mlejnkovi s Jirkou Šulcem. Představ si, že trénuješ 14leté holky a někdo za tebou přijde, abys je odvezl na turnaj do Lucemburska. Já bych je poslal k šípku. Ale oni ne, vezmou auto a prostě tam ty holky odvezou, přes všechny překážky, navzdory všem rizikům. Stráví s nimi celý víkend, v pondělí ráno po celonoční jízdě se vrátí domů a rovnou mažou do práce. Budiž Mlejňas s Kondičákem všude chváleni, blahořečeni a třikrát jim provolejme „Sláva! Sláva! Sláva!“.

Děkujeme městu Turnov za podporu při přepravě družstva mužů a dívek do Lucemburska a zpět. Dále firmě Amix a pivovaru Svijany za sponzorský dar pro hostující oddíl. Jako hráč- konzument chci tímto za sebe poděkovat výboru volejbalového oddílu, především pak Danovi Svobodovi, Davidovi Černému a Tomáši Kuncířovi, kteří pro nás hráče zajistili dokonalý servis all-inclusive, tj. přijď na sraz, sálovky sebou.

Účastníci zájezdu za družstvo Volejbal TJ Turnov muži: Černý David, Chmelík Tomáš, Filinger Patrik, Janovič Patrik, Kudrnáč Jan, Kuncíř Tomáš, Mašek Pavel, Musílek Dominik, Svoboda Daniel, Zelfel Adam.

Autor článku: Pavel Mašek

Video sestřih zde:
https://www.youtube.com/watch?v=qBL-AIRYcoI