O víkendu, kdy vrcholí přípravy dětí školou povinných na jejich první školní den, vyrazilo volejbalové družstvo mužů TJ Turnov A na týmovací víkend do již slezského podhůří jizerských hor. I já jsem získal od mé ženy uvolněnku se slovy: „Jsi dospělý, dělej si co chceš.“ Nebyl čas lámat si hlavu tím, zda obsah sdělení byl ve shodě s významem slov. Naložit kolo, bagáž, kolo, bagáž, bagáž, bagáž pasažéry a vyrazit směr daleký sever. Při shledání u haly v Novém Městě pod Smrkem se zbytkem osazenstva došlo k rozuzlení, proč všichni jedou v autě se mnou a nikoli v druhé cestovní dodávce – odstraněné sedačky spolucestujících plně nahrazovaly basy piv a demižony vína. Týmový Viki Cabadaj se je ani nepokoušel vydávat za mléko.

První volejbalový trénink v příjemné novoměstské hale probíhal za plného nasazení 8 hráčů. Povečeřeli jsme v extrémě pravicové restauraci „U Dělňáka“. Následoval přesun do Bílého Potoka na ubytování, které týmovému Vikimu Cabadajovi nedůvěřivě poskytl pán se slovy: „Hlavně mi to tu moc nerozmlaťte.“

Co se večerního programu týče, myslel jsem, že po šestnácti letech ve školství mě již nemůže nic překvapit. Nedovedete si představit, jak hluboce jsem se mýlil. Rozlučkový výlet žáků deváté třídy je nic, proti tomu co se dělo na ubytku. Brzy došlo na hru, při níž spoluhráči alkoholem omámili učitele tělocviku. Před večerkou, krátce po první hodině sobotního dne, Viki zavelel „Jde se koupat do potoka“. Nudistická desetiminutovka v říčce Smědé odhalila, že Viki má s filmovou postavou společného víc než jen rošťácký úsměv.

V sobotu ráno jsou hory zakryté hustými dešťovými mraky, ovšem neprší. Po kalorické snídani Luky odjíždí dohlédnout na svatbu na Dlaskově statku, tři nejzdatnější vyráží na kole do Lázní Libverda, kde je sraz s těmi, co si půjčují speciální trialová kola do terénu. Trasu naplánoval, jak jsme včera zjistili, NELICENCOVANÝ trenér volejbalu. Jízda v terénu si všechny získala, mnozí z ní byli velmi nadšení. Jízda mezi stromy, přes skalky, přejíždění potůčků, zkrátka samá lahůdka. I týmové libero si pochvalovalo: „Chtěl jsem si takové kolo koupit, ale nevěděl jsem, jestli by se mi takovéhle ježdění líbilo nebo by mi vadily ty kopce. Teď už to vím.“ S postupujícím dnem slunce roztrhalo mraky a rovinky a sjezdy místy střídá stoupání. Zde se ukazuje, že i týmový Achilles má svoji patu. Z kol se vracíme jako Machři s polámanými lyžemi. Nelicencovaný trenér zkrátka neodhadl tělesnou zdatnost svých svěřenců. 

Po cyklovyjížďce zbývá slabá hodinka na regeneraci a následuje odpolední volejbalový trénink, na který doráží svatebčan Luky a Dave Černý, který zbytečně přivezl paletu piv. Hlavní zátěžovou tíhu tréninku nesou čerství chlapci na svých mužných bedrech. Večer využíváme rekreační nabídky krásných městských lázní v Novém Městě – někdo se saunuje, jiní se ve výřivce dopují minerály z nejžádanějšího českého vývozního potravinářského artiklu.

Večerní program byl zdánlivě umírněnější. Po shlédnutí hudebních videí pořízenými na soustředění dorostenek, jsme i my hrábli do strun. Ovšem najít společný repertoár bylo obtížné. Inspirován nejčastějším nápojovou značkou (asi sponzor soustředění) jsem spustil: „Byl jeden pán, ten Kozla měl…“ leč nikdo se nepřidal a chlapci na sebe jen rozpačitě hleděli. Ani „Černý muž pod bičem otrokářky žil…“ nebyl naším liberem Davidem Černým schválen. Zkoušíme Kabáty, ale i mé necvičené ucho slyší, že to není úplně ono. Prakticky jediný hudebník na soustředění, Kudr, po chvíli vše vzdal, nacpal si špunty do uší, zabouchl obě dveře oddělující spací prostor, přetáhl si peřinu přes hlavu a tiše mumlal: „Ať už to skončí, ať už to skončí…“

V neděli ráno po snídani poklidíme ubytko a Tréňa volá panu domácímu, aby si přijel převzít klíče. Ten záhy dorazí a bez pozdravu rovnou spustí: „Tak co jste rozbili.“ Nerozbili jsme nic a pán vypadá skoro až zklamaně.

Po dopoledním volejbalovém tréninku se loučíme a každý vyráží za svou rodinou. Mě doma uvítali s otevřenou náručí a tak, alespoň protentokrát, byl manželčin obsah sdělení v souladu s významem slov.

Co říci závěrem. Zážitky z víkendu byly silné, ne vždy pozitivní. Když jsem se válel v odpočívárně sauny, uvědomoval jsem si, že takový relax jsem už dlouho nezažil. A dále je třeba přiznat, že ne vše zde napsané je podle skutečné události.

Autor: Pavel „capo di tutti capi“ Mašek